Počet zobrazení této stránky: 208
Co si kdo uvaří, to si taky sní
Publikováno: 21. července 2019, 21:45Sekce: Život s bílou holí
Tyfloservis v rámci svých služeb pro zrakově postižené osoby nabízí mj. kurzy vaření pro slabozraké a nevidomé. A jelikož jsem se tohoto kurzu zúčastnil a více či méně úspěšně jím prošel až do konce, napadlo mě, že vás tentokrát nechám nahlédnout do kuchyně... beztak je to dneska trend a a pořadů o vaření je plná televize, tak proč si to nedat i tady?
Tak předně chci upozornit, že mě vaření bavilo od mala. A stejně tak dlouhou dobu mi nešlo. Rád jsem pomáhal v kuchyni, ale jelikož nejsem zrovna manuálně zručný, nedopadaly mé pokusy dvakrát ideálně. Během studia v Brně jsem se spoléhal na dovezené jídlo, párky a instantní polévky jako spousta jiných studentů. Ale když jsem narazil na kurzy vaření v Tyfloservisu, rozhodl jsem, že je čas to změnit. Nejprve v Praze, a posléze v Hradci Králové jsem tak zhruba za rok v týdenních kurzech pronikl do tajů kuchyně od krájení salátu po svíčkovou a pečené maso. A stálo to za to.
Asi nemá smysl popisovat, jaké je vlastně vaření. O tom nejspíš víte svoje a bylo jen mým překvapením, že zejména vaření v tom užším slova smyslu není zase taková věda. Zpravidla hodně krájení, a pak jen přihazování přísad do hrnce ve správném pořadí. Nic moc alchymie. S pečením je to už trochu jiná liga, ale i to zas není až tak děsivě náročné. Vytvořit kámen mudrců by jistě bylo o poznání těžší než upéct štrúdl. Ale vás určitě zajímá, jaké to je vařit bez pomoci zraku. Ve skutečnosti vám na to stačí jen pár fíglů, několik obyčejných a několik speciálních pomůcek a není tam pro vás žádná závažnější překážka.
Klíčem k úspěchu je organizace práce. Ať už děláte Caesar salát nebo lasagne, musíte mít přehled. Systém, kterým si ukládáte nástroje a ingredience. Ideálně potřebujete mističky a talířky a odkládací plochy. Nůž patří vždy napravo těsně vedle prkénka, abyste nebyli překvapení, že jste se pořezali při hmatání po lince. A pak už je to hodně na každém. Jisté ale je, že nevidomý potřebuje při vaření víc prostoru i nádobí, protože musíte mít přehled. Nemáte čas šátrat po šuplících a hledat pokličku, protože vám jídlo klidně mezitím uteče. V ideálním případě máte všechno nádobí a ingredience připravené předem a víte, kde je najdete.
Samotné vaření pak probíhá podobně jako u vidících. Krájíte, mícháte, házíte do hrnce a hlídáte plotnu. Třeba takové krájení chce trochu cviku, ale ve finále na něj nepotřebujete vidět. Nejlepší sporák je jakýkoliv sporák s čudlíky. Ne, že by se nedal hmatově označit dotykový s rovnou deskou bez reliéfu, ale z vlastní zkušenosti vím, že je to děsné. Starý dobrý otáčecí knoflík je nejlepší. A potom už je jedno, jestli jím ovládáte plyn, elektriku nebo indukci - to už je na preferenci každého kuchaře stejně jako u vidících. Totéž samozřejmě platí pro troubu. Asi nejtěžší činnost v kuchyni bez zraku je paradoxně mazání. Namazat něco celé, aniž byste upatlali všechno kolem nebo měl výsledek díry a nerovnoměrná místa, to chce hodně cviku a je to paradoxně mnohem těžší než třeba otáčení smažených věcí na pánvi.
Osoba se špatným zrakem si potřebuje v mnoha ohledech věci nasahat. Velkým pomocníkem jsou proto ruce (a tím spíš dobře umyté ruce). Než různá míchadla, kvedlačky a podobné serepetičky, je jednodušší zpracovávat suroviny rukou. To platí pro různá těsta, směsi a další patlavé věci. Horší je to, když je předmět horký. Tam pak nastupují obracečky, vidličky a různé kleštičky na otáčení masa a lívanců. Nevidící osoba potřebuje zpravidla do každé ruky jeden takový nástroj. Jedním si předmět (maso, palačinku atd.) najdete a přidržíte, druhým naberete a vyndáte nebo otočíte. Klíčem je nebát se horkých věcí. Skvělým pomocníkem je také třeba obyčejný trychtýř nebo barmanská nálevka a panáky. Je totiž snazší odměřit panáka oleje spíš než lžíci, ze které vám teče všude kolem, tím spíš pokud využijete právě barmanskou nálevku, takže nemůžete přelít.
Mluvil jsem ale také o speciálních pomůckách. Těch není tolik, ale osobně jsem využíval dvě. Indikátor hladiny a váhu. Ty totiž pomáhají tam, kde jinak nemáte moc možnost. Indikátor hladiny je malá hračička, kterou zavěsíte na okraj hrnku nebo hrnce. Pak do něj lijete tekutinu a v okamžiku, kdy hladina dosáhne drátků trčících z indikátoru, začne tento pípat, takže nepřelijete. Studené věci jdou kontrolovat prstem, ale nejspíš byste nechtěli prstem hlídat hladinu vroucí vody. A návštěva by nejspíš také neocenila, že jí saháte do pití nebo polévky.
Přidám jednu historku z praxe ukazující na mé neznalosti fyziky, resp. dávné gymplácké znalosti, které již dávno vymizely. Naléval jsem takhle s indikátorem v rámci nácviku práce s ním olej. Vše šlo v pohodě, až na to, že jsem přelil a rozlil olej po celé lince a indikátor ani nepípnul. Pozornější už ale tuší. Psal jsem, že indikátor začne pípat, protože hladina propojí dva drátky. A jsme u středoškolské fyziky. Uzavřený obvod a pípání. Jenže olej je přírodní izolant, takže obvod neuzavře a pípání nespustí... no, zkrátka fyzika v praxi.
Dalším zvláštním pomocníkem je speciální váha, která je poněkud upovídanější než běžné spotřebiče. Jinak se ale od té normální kuchyňské váhy neliší. Hlasová syntéza zkrátka přečte aktuální váhu kdykoliv se změní a tlačítkem jde váha vynulovat kvůli miskám nebo přisypávání dalších věcí. To se hodí zejména u pečení. Zatímco při míchání omáčky hustotu často odhadnete, jen opravdoví profíci zvládnou udělat těsto "od oka", tím spíš, když to oko zrovna nefunguje jak má. Proto se při pečení tahle ozvučená váha velmi šikne. Naneštěstí pro mě v mém současném bytě nemám troubu, takže s pečením mám smůlu.
Jak je vidět, vaření poslepu je jako všechny jiné každodenní činnosti. Pár fíglů, několik pomůcek a jinak se vůbec neliší od toho, jak ho znáte vy. Oba mé pravidelné čtenáře to jistě nepřekvapí a kdokoliv nový možná pochopí, až si přečte článků víc. Zkrátka fungovat bez zraku je jen o zvyku, přizpůsobivosti a troše tréninku... a někdy o pomoci ostatních. Není to ale v zásadě nikdy nepřekonatelná překážka. pokud se vám článek líbil, napište mi to a určitě ho sdílejte. Podívejte se na další články na mém blogu i na můj hudební kanál (odkaz v menu nalevo) a zase někdy příště na viděnou!
Odkazy ke sdílení:
Facebook, Twitter, Google+, EmailOdkaz na tento článek: