Počet zobrazení této stránky: 191

Jak popsat cestu nevidomému?

Dnes se mrkneme na něco trochu praktického. Když chcete pomoct člověku s bílou holí - a on o ni stojí (!!!) - je nejsnazší nabídnout mu loket, on se ho chytne a vy ho odvedete, kam potřebuje. Co když ale nemáte čas a stejně vaši pomoc potřebuje? Jsme myslící tvorové jako vy a stačí nás třeba i jen navést na správnou cestu. Buď se pak chytneme, pomůže nám navigace nebo se doptáme později. Je tu ale pár drobností, které si ne vždy všichni uvědomují.

Než začnete zběsile popisovat, dejte si vteřinku na zamyšlení. Ušetříte tím slova, práci i čas sobě i nevidomému. Jistě snad každý chápe, že popis typu: "...a pak už to uvidíte," není zrovna optimální. Ale je tu i pár dalších věcí. Předně levá a pravá. Nevidomému nejde ukázat směr a říct: "Jděte tudy." Takže se zamyslete, zorientujte a dobře určete, kde má vámi naváděná osoba levou a pravou. Pak stačí říct něco jako: "Držte se při levé stěně chodníku podél budov a na rohu zahněte vlevo."

Druhou věcí je odhad vzdálenosti. Upřímně, kdo z vás ho má? Co jeden hádá na pět metrů, druhý vnímá jako padesát. A zkuste si k tomu ještě zavřít oči. Když není zbytí, metry pomohou, ale pokud se jim jde vyhnout, udělejte to. Nevidomý vnímá prostředí kolem sebe možná lépe, než byste čekali. Pozná, když přechází silnici, kdy míjí dveře budovy nebo průjezd, stejně jako kdy se změní povrch cesty pod jeho nohama. Zkuste tedy raději než větu: "Za padesát metrů doprava," něco typu: "Až přejdete druhou silnici, tak se dejte doprava."

A asi třetí nejdůležitější je věc, kterou zde i ve videích na YouTube zmiňuji často. Jít rovně bez pomoci nějaké vodící linie nejde. Nevidomý nedokáže přejít náměstí napříč a neudrží rovný směr často ani na několika metrech (je to individuální, ale ani ti nejšikovnější to nesvedou příliš daleko). Podívejte se kolem, pomožte mu například k okraji chodníku a popište cestu, jako kdybyste rukou jeli po vedlejší stěně. On už si to holí přebere sám.

Také nečekejte, že si zapamatuje všechno. Stejně jako u popisu cesty vidícímu raději popište pořádně jen kousek a sdělte, ať se pak doptá, než mu čtvrt hodiny vykládat krok za krokem cestu na pět kilometrů klikatými městskými uličkami.

No a jako u všeho, nebojte se zeptat. Klidně se ujistěte, jestli pozná holí stojan na kola, až ho bude míjet nebo něco jiného, čím si nejste jistí. Je to lepší, než jen odhadovat nebo se domnívat něco, co je špatně. Doufám, že vám tenhle článek pomůže a nejen vám, ale i všem, zrakově postiženým, kterým se rozhodnete pomoct. Mějte se krásně a na viděnou příště!

Diskuze