Počet zobrazení této stránky: 358

Jak vlastně tedy (ne)vidím?

Došlo mi, že se tady i na YouTube dlouho bavím o tom, jaký je svět se zrakovou vadou, co je to pojem "prakticky nevidomý" a všem možném, ale stále jsem vám ještě nepopsal, co vůbec vidím nebo ne. A protože minulý týden jsem pro hodně práce neměl tolik času psát a nestihl vydat článek, dejme si tenhle týden nášup a vydejme si pro změnu dva.

Je docela komplikované popsat, co vlastně ještě vidím. Začnu asi jako vždy od informace, že hodně záleží na světle. Nicméně možná opačně, než byste čekali. Nejlépe totiž vidím, když světla není moc. V přímém denním slunci (nejlépe v zimě s kopou sněhu) jsem nevidomý úplně a vidím jen "bílou tmu". Naopak za šera těsně po západu slunce rozliším dost kontrastních věcí. <>p>Teď malinko odbočím k mé oční vadě. Trpím vrozenou formou makulární degenerace. Jako laik vlastně nevím přesně, co to znamená, ale jedná se o vadu na sítnici, kde buňky citlivé na světlo nefungují tak, jak by měly (medici a anatomicky zdatní čtenáři mi snad odpustí velké zjednodušení). Tudíž mi nepomohou brýle (i když mírnou "klasickou" krátkozrakost mám taky, ale v zanedbatelném rozsahu). O své vadě vím od dětství, ale větší projev měla až koncem střední a začátkem vysoké školy, kdy to šlo skokem dolů (o čemž jsem mluvil i ve videu na Youtube).

V důsledku této vrozené potvory se mi tak začalo zúžovat zorné pole. A to jak z okrajů (tzv. "periferní vidění") tak hlavně uprostřed. První, co jsem přestal vidět, byl přímý střed zorného pole. A pak se to zmenšovalo a zmenšovalo, až těch malinkatých místeček zraku zbylo zanedbatelné množství, zejména právě za velkého světla. Nicméně to není tak, že bych měl mimo své zorné pole "tmu". Mozek si tam doplňuje fiktivní informace podle toho, co vidí v okolí. Funguje to podobně jako slepá skvrna. Věci mimo mé zorné pole prostě "zmizí" aniž by tam vznikla díra.

Takže v dobrém světle - tedy za šera nebo mírného umělého osvětlení - vidím větší kontrastní předměty, zejména pak světlé předměty na tmavém pozadí, když se dobře vejdou do zorného pole. V tomto režimu už se ale nedá rozhodně číst nebo vidět velké detaily, neboť těch místeček vidění zůstalo opravdu malinko a jsou jen drobounká. Kvůli tomu zbytky zraku bez pomoci ostatních smyslů už vlastně nemůžu nijak prakticky využít a odsud mé zařazení do kategorie prakticky nevidomých.

Tak doufám, že jsme si to tu trochu objasnili. Možná by o tom šlo natočit i nějaké videiko, ale základ je v zásadě tenhle, tak snad se vám tenhle výlet do mého soukromí líbil a trochu si to dovedete představit. Mějte se krásně a na viděnou příště!

Diskuze