Počet zobrazení této stránky: 193

Kdo si hraje, nezlobí

Ne, tento článek není ve špatné sekci. Dnes to totiž nebude o počítači a audiohrách, nýbrž o společenských hrách. Je to takové příjemné letní téma, takže se podíváme trochu blíž na to, jak si zahrát deskové a karetní hry, když máte potíže vidět cokoliv před sebou. A tato oblast se od těch počítačových dost liší. Audiohru totiž hrajete sami nebo s hráči z celého světa. Ale společenskou hru hrajete s lidmi z okolí. A ti většinou sami nebudou zrakově postižení, takže potřebujete víceméně zpřístupnit hru obyčejnou někomu, kdo na ni nevidí, spíš než vymýšlet něco úplně vlastního. I proto je často velice důležité, abyste hráli poctivě a s lidmi, kteří nedostatku vašeho zraku nezneužijí.

V první řadě se mrkneme na obyčejné karty. Jak s těmi mariášovými, tak s žolíkovými totiž existuje nespočet různých her, tudíž je logické, že budou právě tyto karty přizpůsobovány hráčům bez zraku. Většinou je to prosté označení rohu karty několika body v Braillově písmu nebo reliéfem karty na jejím lícu. Metody popisování jsou různé. Od přesného popisu v Braillově písmě - tedy na zelené osmě bude skutečně vyvedeno "8 zelená" - až po zjednodušené označení karet jedním bodem. Osobně preferuji to, jelikož z jednoho znaku poznáte barvu i hodnotu karty, takže to jde rychle. Nevýhodou je nutnost se naučit systém těchto speciálních znaků. Jelikož si ale rád zahraju, nebyl to až takový problém. Rád si dám cokoliv od oblíbeného Prší, přes Cvik až po Mariáš, na který je bohužel v dnešní době těžší a těžší sehnat spoluhráče. Žolíkové karty pak kvůli většímu počtu karet bývají spíše označené první zmiňovanou metodou.

Existuje také spousta her, které jsou otevřené a lze je popisovat hráči, který nevidí. Namátkou třeba stolní hra Le Havre, kde veškeré suroviny, plánek i karty jsou lícem vzhůru, takže všichni vždy vědí, kolik a kdo má čeho. Díky tomu pokud si hráč bez zraku všechno nepamatuje, může mu to bez potíží kdokoliv jiný přečíst nebo sdělit. Různé vědomostní hry a hry stylu Activity také jde hrát docela snadno, protože se vždy najde nějaká osoba, která zadanou otázku nebo úkol může nevidomému přečíst, aniž by sama byla v týmu, který hádá. Otázka kreslení je samozřejmě horší, ale přizpůsobivé skupiny jistě najdou způsob, jak z tohoto drobného problému ven. Teoreticky připadá v úvahu i využití moderních technologií jako je telefon, fotoaparát a OCR, které kartičky přečte, ale osobně ho nemám odzkoušené, jelikož potřebujete dobrý software, trpělivost všech zúčastněných a samozřejmě sluchátka, protože jinak by to "tajné" čtení kartičky nemělo smysl.

A pak je zde řada her, které existují běžně, ale jsou natolik populární, že se vyrábějí v upravené hmatové verzi. Příkladem jsou třeba hry odehrávající se na šachovnici jako Dáma a Šachy. Speciální deska obsahuje dírky, do kterých se zastrkují figurky tak, aby šly nasahat a hráč je nepřevrhl. Bílé od černých jsou pak rozlišeny malým výčnělkem připomínajícím hřebíček trčícím z hlaviček příslušných figurek. Hrát tak mohou jak dva nevidící, tak nevidící a vidící osoba spolu. Upřímně je ale hra poslepu dost zajímavá, a pokud budete mít příležitost, zkuste si ji sami. Chce to úplně jinou rovinu uvažování a představivosti, když nemůžete jedním pohledem zkontrolovat plánek jako celek.

Zkrátka v této oblasti se možnosti zejména v poslední době velmi příjemně rozšiřují a spousta neziskových organizací se začala věnovat i volnočasovým aktivitám zrakově postižených, což je skvělé a patří jim za to veliký dík. Jako u vidících je ale i tady nejdůležitější společnost, se kterou se do hraní pustíte, abyste si hru užili a příjemně se u ní pobavili, jelikož o to přeci jde primárně. A drtivá většina her jde upravit a přizpůsobit tak, aby si mohl zahrát skutečně každý - stačí jen trochu chtít. Napište mi, jestli máte nějaké zkušenosti a postřehy z této oblasti a budu se na vás těšit u dalších příspěvků na blogu nebo na mém hudebním kanále na YouTube. Na viděnou příště!

Diskuze