Počet zobrazení této stránky: 296

Koňská síla

To byl zas jednou den! Další nová databáze! Tak už i ta freewarová mrcha! Jestli mě příště taky odchytí, tak budu žádat kompletní přepsání kódu! Omluvte to moje rozčílení, ale dnešek opravdu nebyl úspěšný den. Tak abych se snad pro začátek představil. Jmenuji se Click_1.8.exe, ale přátelé mi říkají jenom Click. Jsem jeden z nejúspěšnějších trojských koňů v historii výpočetní techniky, abych se trochu vytáhnul. Mojí specializací jsou procesy upravující samotný chod počítače. Na svůj skript jsem patřičně hrdý. Nezáleží mi ani na výkonu ani na operačním systému stroje. Stačí chvilka a ovládání funkcí počítače je plně v mých binárních rukou. A přitom se tvářím tak nevinně a nenápadně. A navíc nejsem žádný tlusťoch! Za starých časů jsem prolezl i vytáčeným připojením. Vážím jen 53 kilobytů! No, dost vychloubání, povím vám, jak vypadal můj dnešní pracovní den.

Jen tak si vysím na jednom nejmenovaném serveru. Je popsaný jako důvěryhodný a je také hojně navštěvovaný. Houpu se na bannerech, flirtuji s jednou fešnou aplikací na úpravu obrázků, když vtom na mě volá system, že je po mně sháňka. Hurá! Bude zábava! Přečtu si IP a už si ho svištím kabely téměř rychlostí světla. Z mého pohodlného domova kdesi v Pacifiku už pádím skrz dráty pod mořským dnem. „Uhni, ty torrente pitomá! Kdo tě učil přesouvat?!“ Skvěle! Evropa, tu mám rád. Vžum, už jsem prošel několika spoji, skrz router a… krucinál! Wifina! Zase ten hnusnej průlet vzduchem… žuch! Jo, mám to úspěšně za sebou. Je na čase dát se do práce.

Zběžně si překontroluju všechny svoje části. Jo, všechno bude v pořádku. Jsem v celku. Tak, teď hlavně nenápadně! Ajaj, antivirus… jak jsem se to učil, předstírat nevinný prográmek pro vytváření klávesových zkratek. „Co koukáš tak protivně? Jsem čistej, jasný?“ Uf, už je pryč. A neslyším poplach, takže tohle snad vyšlo. První nebezpečí mám za sebou. Tak kde to vlastně jsem? Zjišťuji svoje umístění a vysílám dotaz na operační systém. Po chvíli dorazí odpověď. Výborně, už se orientuji. Takhle to mám rád. Teď už jen poslední prvek náhody – ten uživatel mě musí přeci spustit. Uvelebil jsem se na svém místečku na pevném disku a čekal. Netrvalo to dlouho. Dvojklik a hurá! Už běžím! Už je tu zas ten otravnej antivirák! Vypadni odsud, já nejsem nebezpečnej… pro tebe. Tak huš! Super, vyšlo to i podruhé. A teď už je to jen moje. Tak hurá do práce.

Nalezl jsem aplikace procesů ovládajících počítač a začal vymýšlet zlomyslnosti. V první řadě jsem sám sebe přiřadil k programům spouštějícím se po startu počítače. A už je to moje. Začal jsem dělat bordel, jak to mám rád. Odhlásit uživatele, vypnout obrazovku, ztlumit zvuk, spouštět dokola nějakou jinou aplikaci, odpojit myš nebo klávesnici! Prostě tohle je můj živel. Právě jsem se chystal na zlatý hřeb večera – vypnutí počítače automaticky minutu po jeho startu. Jenže jak jsem se přiblížil k tomu procesu, kdosi mi zezadu poklepal na rameno. Otočil jsem se a tam stál zas ten mizernej antivirus! Rychle jsem vzal kódy na ramena, ale on vytáhl jedno ze svých dlouhých chapadel a šoupnul mě do karantény. Nemohl jsem nic dělat. Úplně mě odstřihl. A pak to ještě napráskal uživateli! A víte, co ten udělal? Prostě mě smazal! Zas mi to nevyšlo úplně. Nezbývá tedy nic jiného, než vrátit se k houpání na bannerech a pokukování po té sexy aplikačce vedle, než si mě zase nějaký šikula stáhne. Ach jo! To byl zas den!

Diskuze