Počet zobrazení této stránky: 349

Randění a vztahy

Do emailové schránky našeho podcastu Rande naslepo nám už přišlo několik pěkných ohlasů. Některé jsme s Péťou už v podcastu i zmínili, jiné zatím čekají v šuplíku. Přišlo tam ale i téma, které zatím nemáme zpracované, jelikož Péťa potřebuje v tomto ohledu nejprve sama nastavit nějakou hranici sdílení. Nicméně mě napadlo, že jako již "zkušený" bloger bych mohl toto téma alespoň jako malou ochutnávku nastínit ze svého pohledu právě v tomto článku.

Když jsme mimo záznam probírali možnosti tohoto tématu, zjistili jsme, že je třeba rozlišovat tři základní pohledy na věc partnerských vztahů obsahujících nevidomé. A to jsou seznamování, běžné soužití a intimní život. Začnu rovnou tím nejpikantnějším a to tím posledním. Ať jsme se totiž snažili sebevíc, nepřišli jsme na jedinou odlišnost, v čem by se intimní část partnerských vztahů lidí se zrakovou vadou lišila od zdravých lidí. Od pozorností, dárků, doteků, společně stráveného času až po sex tam zkrátka není ani kousíček něčeho, v čem by se tato oblast lišila. Proto k ní tady uvedu jen dvě věci: Za prvé to, že proto mám tuto oblast života rád, jelikož v ní absolutně nijak nepociťuji svůj handicap ani jako nevýhodu ani jako výhodu. A za druhé je to krásný důkaz toho, že jsme jako všichni ostatní - tedy nejsme normální.

Moji diváci z YouTube ale vědí, že jsem točil video o důvodech, proč je super chodit s nevidomým. Tudíž tam odlišnosti jsou. Ovšem nikoliv v kategorii emocí a intimity, nýbrž v každodením soužití. To je ovšem zase téma mnohem širší. Soužití s nevidomým je specifické, ať to je váš rodič, sourozenec nebo dítě, stejně jako manžel či manželka nebo spolubydlící kamarád na bytě na studiích. A tam je to skoro opačně - většina mé tvorby tady i na YouTube krásně ukazuje, že tam se jedná o dosti specifický vztah. Určitý pořádek ve věcech, systém a potřeba nedělat na nás pastičky. Naopak jistý klid a soukromí, protože některé věci naopak nevidíme. Asi je to hlavně téma na někoho, kdo s námi žije, takže doufám, že třeba až pominou děsivé zákazy, seženeme nějakého milého hosta a uděláme z toho celý díl podcastu.

No a poslední kategorií je již zmíněné seznamování. Mladých zrakově handicapovaných lidí je jen nízké procento. Navíc se často pohybují v doprovodu nebo po známých trasách a nemají příliš času navazovat kontakty nebo "pokukovat" po hezkých křivkách opačného pohlavví. Stejně tak na internetové seznamce hodně lidí odradí, pokud se v první zprávě dozví, že někdo nevidí. A pokud ne, je to pak o to větší trapas při prvním setkání. Má to svá úskalí a není to vždy hračka. Na druhou stranu pokud člověk najde někoho, kdo se před tímhle nezastaví, tak je to docela slušné vstupní síto, kterým projdou jen ti, kteří jsou rozhodně na stupnici tolerance výše, což nemůže uškodit. I toto téma by mohlo být zajímavé a také by si zasloužilo i nějakého hosta do podcastu, takže snad se situace vylepší a nějak to půjde.

Zkrátka a dobře vztahy mezi lidmi jsou vždycky komplexní. Zavírat oči před tím, že je někdo špatně vidící nebo nevidomý, by bylo hloupé. Na druhou stranu láska je slepá a proč by tedy měl nedostatek zraku snižovat kvalitu nějakého vztahu? Mám za to, že to je dobré mít vždy na mysli. Doufám, že se k těmto tématům ještě vrátíme v podcastu, v dalších článcích nebo i v nějakém videu. Mějte se krásně a na viděnou příště!

Diskuze