Počet zobrazení této stránky: 284

Zážitky z písemných advokátních zkoušek

Ano, já vím, že je to trošku monotematické, ale ono je takový i můj život v poslední době. A ruku na srdce, trošku i život nás všech v tomhle chaosu. Co tedy probírat, když se toho moc neděje. A tentokrát to bude ještě o úroveň zajímavější než u testu. Proč? No protože na některých místech naší země ještě panuje doba temna. Teď nechci být urážlivý vůči své (snad) nastávající stavovské organizaci, ale trocha konstruktivní kritiky je ve směru k České advokátní komoře v tomto ohledu jistě na místě.

Důvod dodám hned. I v roce 2021 totiž probíhají písemné části advokátních zkoušek, které je každý uchazeč povinen skládat, pokud chce být zapsán jako advokát a mít tak možnost toto povolání vykonávat, pomocí hromady papírů a propisky. A když říkám hromady, tak opravdu hromady, protože písemka probíhá následovně: Tři po sobě následující dny dostane uchazeč praktické zadání typu "sepište pro klienta určitou smlouvu" nebo "napište na základě vám daných podkladů žalobu/odvolání/dovolání" apod. K dispozici jsou mu všechny zákony, literatura, předpisy, komentáře, sbírky soudních rozhodnutí i učebnice a vzory, které si sežene. A teď si toto celé představte v ryze papírové a ručně psané podobě.

Není tedy divu, že i při absenci turistů v celé republice se v jarním termínu advokátních zkoušek v centru Prahy a Brna objevily desítky převážně mladých osob táhnoucí kufry té největší velikosti, která se ještě vyrábí, nezřídka i kufry dva. Křehké dámy leckdy musely požádat své silnější partnery, aby jejich materiály ke zkoušce dotáhli až na komoru. A když pak uchazeči dostali papíry se zadáním - v rozsahu od jednoho odstavce po rozsáhlé stránky plné textu s rozsudky, museli se chopit tužek, zmizíků a gum, aby ručně sepsali to, co během své tříleté dosavadní praxe advokátních koncipientů vždy psali na počítači. Nemusím snad dodávat, že jednou z velkých překážek na cestě stát se advokátem je proto čitelnost písma a bolavé ruce z mnohastránkových ručně psaných podání, do kterých zpětně nedopíšete ani slovo, natožpak odstavec, když vás napadne až příliš pozdě.

Připadá vám tento obrázek v 21. století nereálný? Věřte tomu, je to tak. Tento příběh se každý rok několikrát opakuje a každý, komu ho vyprávím, jen vrtí hlavou. Pro srovnání obdobné zkoušky na notářské komoře nebo justiční zkoušky už se nějakou tu dobu v klidu píší na počítači a vše probíhá poměrně hladce. A samozřejmě, kdo čte moje články, ten ví, že advokátní komora disponuje dostatečným množstvím počítačů, když na nich všichni uchazeči píší vstupní testy. Zkrátka a dobře, jestli vám to přijde neuvěřitelné, vězte, že nejste zdaleka sami.

Dost ale obecné kritiky a přejděme naopak na veselejší notu. Když si představíte shora nastíněnou situaci s uchazečem, který si nevidí na špičky prstů a tištěný text nepřečte ani blbou náhodou, i kdyby byl velikostí písma 100, zdá se to jako nepřekonatelná překážka. Nutno ale podotknout, že pokud jde o individuální přístup k handicapovaným, komora předvedla, že to jde. Aniž bych musel absolvovat další návštěvy IT oddělení nebo nějaký byrokratický proces, funkční počítač nastavený již ze vstupních testů mi byl k dispozici i pro tuto část zkoušky. S časem tentokrát nebyly potíže, jelikož i v bběžném režimu mají uchazeči na vypracování 6 hodin času, z čehož většinu zabere přepisování výsledků krasopisem a i tak většina lidí končí před limitem. Materiály jsem si sehnal v digitální podobě na flash disku. Celková velikost čistě textových souborů přes 2 GB, takže si dovedete představit, že to jsou tři dny a tři opravdu velké kufry. Ve srovnání s kolegy jsem si s flashkou v kapse připadal dost nepatřičně. Prostor jsem měl oddělený, ale to bylo v důsledku dvou okolností - tedy mé vady a faktu, že počítač mluví nahlas i snahy komory v rámci současných opatření lidi rozdělovat po co nejmenších skupinkách. Notebook měl zablokovaný přístup k internetu a na ploše už na mě čekalo zadání. Dál už vše probíhalo celkem v klidu. Přečíst zadání, najít paragrafy, komentáře a judikaturu, sepsat požadované podání, doupravit ho a naformátovat, jak jsem byl zvyklý z práce. Přístupnost zkoušek tedy na jedničku.

Zbývají mi tedy dva týdny nervozity z toho, jak jsem vše napsal, završené ústní zkouškou, kde se dozvím, zda mě mezi sebe advokáti berou, anebo ne. Proto opět děkuji čtenářům za pochopení s jistým omezením tvorby. Nebojte, na YouTube už chystám spoustu super novinek a podcast s Péťou stále běží, takže o nic nepřijdete.

A co napsat úplným závěrem? Na příkladu jednoho zrakově postiženého uchazeče advokátní komora ukázala, že je bez obtíží schopná zkoušky převést do podoby odpovídající 21. století. Třeba i můj příklad přispěje k tomu, aby se již brzy probudila ze zimního spánku a rychle se z 19. století přesunula do toho současného. Věřím, že pokud k tomu dojde, řadě koncipientů, a zejména těm, kteří měli na základní škole dvojky z krasopisu, se nemálo uleví. A pokud se k tomuto článku náhodou dostane někdo, kdo s tím může něco dělat, uctivě prosím, zamyslete se nad tím, ať si při slovech "advokátní zkoušky" nemusí veřejnost ťukat na čelo a nejsme pozadu oproti jiným právním povoláním. Všem přeji krásné jaro a na viděnou příště!

Diskuze