Počet zobrazení této stránky: 204

Bourání některých fikcí o zrakově postižených

Velice často se setkávám s určitými názory, postoji nebo snad i předsudky ve vztahu ke zrakově postiženým lidem. Myslím si, že na úvodní článek do nové sekce bude úplně nejlepší probrat si pár z nich a něco si k nim říct. Ostatně, další články se nejspíš ponesou mimo jiné i v duchu podrobností k těmto i podobným myšlenkám. Doufám tedy, že celá tato sekce bude stejnou měrou zajímavá jako poučná a vysvětlí některé aspekty ze života se zrakovou vadou. Předem avizuji (a nejspíš to budu v určitých místech opakovat), že se jedná o můj názor a moje zkušenosti. Každý jsme jiný a je klidně možné, že jiní zrakově handicapovaní to vidí odlišně. Nejspíš to ale nebude zas tak časté a jen zřídka v úplném protikladu. tak pojďme na to.

Člověk buď vidí normálně, nebo nevidí

Jeden z nejčastějších omylů, které mezi neznalými kolují. Zrak není jako dvojková soustava. Většina lidí vidí bez obtíží, ale i mezi nimi jsou lidé krátkozrací, barvoslepí nebo s jinými drobnými vadami. Tahle stupnice nekončí u počtu dioptrí. Jsou oční vady, které brýle nespraví. A i prakticky úplně slepí lidé někdy rozlišují noc ode dne nebo silného světla. Já osobně vidím různě v závislosti na světle. A další paradox pro mnoho z těch, co potkávám, je, že nejlépe vidím za šera nebo jen mírného umělého osvětlení. Přímé denní slunce nebo přesvícená nákupní střediska mě naopak téměř oslepí. Proto se nedivte, když člověk s bílou holí třeba najde neoznačený přechod nebo dokonce ze vzdálenosti pár centimetrů mžourá na tabuli u autobusu. To totiž neznamená, že simuluje a že za rohem nemůže přehlédnou třeba celé auto. Je dost individuální, jak velkou ztrátu zraku člověk musí mít, aby si vzal do ruky bílou hůl. Někdo ji raději vezme pro jistotu, jiný se snaží bez ní obejít. Je dobré to mít na paměti.

Zrakově postižení jsou i v jiných věcech odlišní

Myslím si, že tenhle názor trochu podpořil bývalý režim, který všechny handicapované separoval od zbylého světa. Pravdou ale je, že člověk s oční vadou se nemusí v ničem jiném lišit od kohokoliv dalšího. Je dost komické, když na mě lidé křičí nebo mluví pomalu. Mám totiž funkční sluch, podařilo se mi navzdory mé vadě prolézt vysokou školou a díky bohu nemám žádný jiný tělesný defekt nebo problém, za což jsem neskutečně vděčný. I mezi slepci se najdou osoby společenské i uzavřené, flegmatici a cholerici, muži a ženy, mladí a staří, sympatičtí i protivní a vůbec jakékoliv jiné typy, které poznáte i mezi zdravými lidmi. A ano, najdou se i zrakově postižení s dalšími handicapy, stejně jako u vidících. Ale rozhodně to není pravidlem. Naopak spoustu lidí se zrakovou vadou pracuje, má rodinu a koníčky a cokoliv, co vás jen napadne.

Nevidomí nosí černé brýle

Navzdory tomu, že to tak někteří skutečně mají, ani toto není stoprocentní pravdou. Ne všechny zrakové vady s sebou přinášejí zakalené, nepřítomné nebo jinak nepěkné oči, které obvykle černé brýle mají skrýt. A jak jsem už psal výše - zrak není všechno nebo nic, takže spoustě zrakově postižených pomáhají i obyčejné brýle nebo brýle s barevnými skly. Osobně nosím tmavé brýle jako každý jiný - tedy proti sluníčku. Vzhledem k mé tendenci vidět spíš za šera je to logické. Ale lidem, kteří naopak potřebují světla hodně, by černé brýle byly spíš na obtíž, pokud se snaží využít zbytky zraku, no ne?

Člověku s bílou holí je nutno vždy pomoct

Skoro pravda, ale ne tak docela. Je hrozně milé a příjemné, pokud někomu takovému pomoc nabídnete. Když ji ovšem odmítne, neměli byste se urážet nebo mu ji vnucovat navzdory tomu. Jak už jsem psal, i nevidomí mají vlastní hlavu a nejsou ve většině případů nesvéprávní. V dnešní době je naštěstí spousta pomůcek, technických vychytávek i obyčejných aplikací na telefony a počítače, které umožňují zrakově postiženým vypořádat se se spoustou překážek samostatně. Nutno na tomto místě vlastenecky podotknout, že Česká republika je v tomto v té nejužší světové špičce a spousta věcí zde funguje na jedničku.

Člověk naučený se svou vadou žít a fungovat si často poradí sám. A věřte nebo ne, i takový člověk může mít den blbec. Uznejte sami, jak moc milí jste na ostatní, když vám přijede nechtěná tchýně, dostanete výtku v práci nebo jste nastydlí? Tohle všechno se děje i lidem se zrakovou vadou, takže někdy zkrátka nemají náladu s milým úsměvem vše vysvětlovat - někdy ten den už snad po milionté. Proto vás prosím, neberte si to osobně a nenechte se prostým "ne" odradit od toho, zeptat se příště někoho handicapovaného znovu. Nestojí to za to ani vám a ani těm, kterým byste pomoct mohli.

Lidé bez zraku chtějí vidět

V mém případě pravda, ale jak jsem psal - to je jen můj úhel pohledu. Spousta lidí nevidomých od narození to má tak, že by to pro ně byl šok najednou vidět. Znají svět poslepu a většinou jsou schopni s tím žít bez potíží. Já osobně přišel o část zraku až koncem puberty a začátkem studia na VŠ, takže bych si přál zase vidět pořádně, ale i tak jsou - věřte nebo ne - pro mě v životě věci, které si přeju víc. Kdybych chytil zlatou rybku a měl tři přání, nejspíš se do nich vejde, ale nebude to to první, co mě napadne. Ono popravdě, mít oslabený zrak má i svá pozitiva, dává to člověku nové zkušenosti, nový nadhled, nové zážitky, nové vtipné historky i nové přátele. A i když je to někdy opruz, je to jen jedna část života z mnoha.

Závěr

Napadá mě asi i pár dalšíh témat, ale to by bylo na úvodní článek zbytečně zdlouhavé. Třeba tyhle názory podnítí diskuzi a vás samotné napadnou otázky, o kterých bych mohl napsat další příspěvky v této sekci. Je toho spousta, o čem by se dalo mluvit: orientace venku, veškeré domácí práce, kompenzační pomůcky, práce s počítačem a telefonem, cestování a mnoho a mnoho dalšího. Pokud vás tedy něco z toho zajímá víc, ozvěte se do komentářů. Vesměs mají ale všechny ty věci jedno společné: Jsou na první pohled odlišné od toho, jak probíhají u vidícíh, ale ve skutečnosti je to prakticky to samé. Mějte se moc krásně a na viděnou příště!

Diskuze