Počet zobrazení této stránky: 204

Braille vs. TTS

Není tomu tak dlouho, co jsem se začal učit Braillovo písmo. Většinu lidí to překvapí. Jedna z věcí, které jsou obecně v povědomí vidících, je totiž ta, že slepí přeci umějí číst Braillovo písmo. V dnešní době je ovšem v tomto ohledu nutno brát v potaz rozmach moderních technologií, takže se nad jeho využitím chci zamyslet v tomto článku.

Nejspíš tušíte, že Braillovo písmo je hmatové zobrazení písmen. Každý znak je určen šesti body ve dvou svislých sloupcích po třech (asi jako když vidíte šestku na hrací kostce), které buď jsou vystouplé z papíru nebo naopak ne. Díky mnoha kombinacím (přesněji jich je 64) je tento šestibodový systém schopný zachytit všechna písmena abecedy, včetně českých, speciálních znaků, číslic a mnoho dalšího. Jak jsem se přesvědčil, naučit se kombinace není až tak velký oříšek. Dá se to připodobnit třeba k učení Morseovy abecedy. Vlastně se učíte určitý druh šifry. Horší je poznat pod prstem jednotlivé body a rozlišit, kde končí jedno písmeno a začíná druhé.

Toliko stručný úvod do Braillova písma. Jenže ti z vás, kteří můj blog čtou pravidelně (děkuji za to) už vědí, že dnešní technologie dovedou převádět text na hlasový výstup pomocí ne až tak nedostupných algorytmů. Mluví na nás navigace, hlasoví asistenti, domácí spotřebiče a kdo ví, co ještě. Odečítače rozmluví i telefon nebo počítač a tudíž cokoliv se dostane do těchto přístrojů, to jde přečíst. A tak jde získat informaci poměrně rychle. Fotoaparátem v telefonu vyfotíte stránku nebo nápis, počkáte vteřinku nebo dvě a telefon už zarecituje, co je před vámi. A to nemluvím o tom, že cvičené ucho může mít TTS (text to speech) syntézu nastavenou na vysoké tempo, takže přístroj skoro drmolí a bleskurychle ze sebe vysype obsah textu před vámi. Naproti tomu i lidé, kteří ovládají Braillovo písmo roky a čtou v něm naprosto přirozeně jako vy čtete očima, nedovedou číst text takovým tempem co vy.

Další otázkou je i dostupnost textu v té či oné podobě. Ani přístroje si neporadí s ručně psaným textem, ale toho je v dnešní době stále méně a méně. I nákupní seznam už si pomalu tiskneme na tiskárně nebo rovnou necháme v mobilu. Elektronicky zpracovaných knih jsou na internetu doslova miliony. Zato knih v Braillově písmě budou při nejlepší vůli tisíce. Takové knihy jsou kvůli speciálnímu papíru mnohem tlustší, nepraktické a drahé. Každá tiskárna vyjede papír s textem různých barev, fontů i velikosti, ale vytvořit stránku v Braillově písmě chce buď mnohem dražší techniku nebo trpělivost u speciálního psacího stroje (nedej bože u speciální tabulky s jehlou v ruce). Jistě, Braillovo písmo se tu a tam objeví na lécích, ve výtazích nebo na cedulkách na úřadech. Ale i nápis na léku jde oskenovat, úřady už bývají vybaveny majáky pro VPN (pokud nevíte, oč jde, odkazuji na tento článek) a tlačítka ve výtahu mají často vystouplé i normální číslice, takže jdou nasahat i bez znalosti Braillu.

Nabízí se tedy otázka, jestli má Braillovo písmo v dnešním světě ještě pořád své místo. Osobně na ni mám dvě odpovědi. Svou osobní a všeobecný názor. První z těchto odpovědí je zcela pragmatická. Přestože Braillu kolem ubývá a mobil v mé kapse mi často poslouží líp než znalost téhle šifry, jsou situace, kdy to nemusí být od věci. Nehledě na to, že se dá i v domácnosti pomocí tohoto písma popsat pár věcí jako jsou kořenky, krabičky a další věci. Pepř od ostatního asi poznáte i po čichu, ale s grilovacími směsmi to už taková hračka nebude. Ale hlavně každá nová dovednost se může někdy hodit. A kdyby přeci ne, alespoň je to zajímavé cvičení na hlavu, hmat a paměť.

Co se týče všeobecné odpovědi na zmíněnou otázku, pak souhlasím s názorem, který mi nedávno převyprávěla jedna ze zaměstnankyň pražského Tyfloservisu. Zejména pro lidi, kteří nikdy neviděli, a tudíž neměli možnost se naučit číst normální abecedu, je Braillovo písmo jediný způsob, jak přijít do styku s psaným textem. TTS výstup z počítače je totiž pořád simulace hlasové komunikace. A přiznejte sami, jaký problém dovedou udělat velká písmena, psaní i/y, mě/mně, ji/jí a další záludnosti naší krásné mateřštiny? Obecně platí, že čím víc čtete, tím je to lepší. A je jedno, jestli čtete odbornou literaturu, červenou knihovnu nebo složení šampónu na vlasy. V hlavě si tím utvrzujete, jak to slovo vlastně vypadá. Jenže TTS mezi tímhle při běžném čtení nijak nerozliší. Nepoznáte takové drobnosti, takže je jedno, jestli s jeho pomocí přečtete celou knihovnu. Nepomůže vám utvrdit si, jak se co píše. A pak podle toho také dopadají vaše psané texty. Popravdě, četl jsem pár textů, které psali na počítači nevidomí lidé, a někdy to bylo dost děsivé. Dokonce nacházím těžké chyby i v angličtině od rodilých nevidomých mluvčí. A co si budeme povídat. I já píšu tenhle blog a číst to po sobě můžu zase jen s pomocí TTS, které mi některé chyby neodhalí. Tudíž musím spoléhat na to, že shodu podmětu s přísudkem a mě/mně napíšu rovnou správně, jelikož ani automatická kontrola pravopisu není všemocná. A díky Braillovu písmu je možné vnímat text tak, jak je napsaný, nikoliv tak, jak se čte. A to je velký přínos.

Takže abych to shrnul: Jedná se čistě o můj subjektivní názor, ale Braillovo písmo je dneska na celé čáře válcováno počítači a TTS enginy, zejména v otázce praktičnosti a rychlosti přístupu k informacím. Pokud jde ale o znalost jazyka a vnímání psaného textu, nemůže toto písmo nahradit ani ten sebelepší hlasový výstup. A pokud už vaše oči nedokážou číst ani velmi zvětšený text, což je bohužel skoro úplně už i můj případ, je někdy dobré vnímat text tak, jak se píše, aby vám gramatika nevyhučela z hlavy jako kouř z komína. Dejte mi vědět, jaký je váš názor, sdílejte článek i blog a těším se na vás zase u dalších příspěvků. Na viděnou příště!

Diskuze