Počet zobrazení této stránky: 384

Kuchařka na nabídnutí pomoci nevidomému

Už jsem tady v mnoha článcích rozebíral, že přemíra snahy o pomoc, zejména nevyžádanou a překvapivou, může člověku s bílou holí spíš uškodit, než aby ho podpořila. Pak mi ale došlo, že by vás to mohlo poněkud odradit od toho pomoc vůbec nabízet. Proto jsem se rozhodl napsat tenhle článek a pokusit se udělat jakýsi návod na to, kdy pomoc nabídnout a kdy spíš ne.

Předesílám, že tohle je dost subjektivní a každý to má jinak. Píšu to podle sebe a neexistuje univerzální algoritmus, podle kterého spolehlivě určit, jestli je lepší nechat slepce v klidu nebo mu nabídnout pomoc. Proto tady dnes nadhodím tři obrázky a následně rozepíšu, kdy je lepší nechat dotyčného spíš být a kdy se ho zeptat, jestli nechce s něčím pomoct. Schválně si můžete při čtení tipnout a uvidíte, jestli jste se trefili.

• Obrázek 1: Člověk s bílou holí se pohybuje po ulici zdánlivě nesystematicky a nevýhodně, ubírá se ode zdi ke zdi, občas se o pár metrů vrátí a někdy třeba zajde k okraji chodníku, krok do trávníku nebo jde proti zdi domu apod.
• Obrázek 2: Slepec stojí na místě nebo dělá jen opatrné krůčky, šátrá bílou holí kolem sebe, pohybuje se jen velice zřídka, hodně se otáčí a možná i mhouří oči, zaklání nebo jinak naklání hlavu a druhou rukou si jistí hlavu nebo jinak šátrá kolem sebe.
• Obrázek 3: Nevidomý stojí na místě , často někde na rohu, na vnitřním kraji chodníku nebo u zdi budovy, bílou hůl drží před sebou v ruce většinou jen mezi prsty jako tužku, někdy má třeba sluchátka v uších a hledá něco na telefonu (který na něj mluví nahlas, pokud nemá ta sluchátka).

Jak jste hádali vy? Moje odpovědi, zda nabídnout pomoc či nikoliv jsou následovné: 1) Ne 2) Ano 3) Ne. Proč? V prvním případě dotyčný zjevně ví nebo alespoň tuší kam jde. Z pohledu vidícího se možná pohybuje nesmyslně nebo neefektivně, dělá možná i hluk svou holí, ale je soustředěný na cestu a hůl ho včas varuje i před nečekanými překážkami jako by bylo zaparkované auto, lampa nebo výkop ulice. Nabídka pomoci, nebo dokonce pokřikování, ho spíš vytrhnou ze soustředění, než aby byly užitečné. Ve druhém případě je to typický obrázek mě, když se ztratím nebo si nejsem jistý, kde jsem. Paradoxně právě v této situaci se na mě většinou všichni vykašlou, protože nepůsobím nápadně, nejevím známky toho, že bych mohl být v nebezpečí, nedělám hluk a lidi mě prostě minou. Ale naklánění hlavy je snaha využít zbytky zraku nebo řádně využít sluch, šátrání kolem a jen malé krůčky svědčí o nejistotě, kam vlastně směřuji a fakt, že nejsem u žádné linie (trávník, budova, plot...) svědčí o tom, že nemám čeho se držet a neznám svůj směr. Poslední případ je přiznávám poněkud sporný. Ve většině případů ale takto nevidomý záměrně někde čeká třeba na doprovod, schůzku nebo podobně. Obvykle si neucpe uši, pokud nemá klid nebo neví naprosto jistě, kde je a na telefonu spíš zabíjí nudu, než aby po něčem pátral. Ale samozřejmě, může to být i tak, že hledá na GPS směr a může nastat situace, kdy by mu možná vaše navigace (zejména pokud jste místní) nakonec i bodla. Při takto popsaném obrázku ale spíš jde o někoho, kdo ví kde je a proč tam je.

Jak jste byli úspěšní? Překvapilo vás něco? Opět zdůrazňuji, že to není stoprocentní jistota. Ale spíš se neseknete, pokud v takovýchto situacích budete postupovat podle tohoto návodu. Další situace už si dovedete asi přiblížit některé z těchto základních. Ale i na třetím obrázku je patrné, že někdy to zkrátka může být jinak. S tím si ale nelamte hlavu. Nikdo není dokonalý - ani my nevidomí ani vy - a s tím se tak nějak počítá. A koneckonců, pokud se neplížíte nějak extrémně potichu, každý vás uslyší, a když bude chtít, o pomoc si řekne. A pak budete vědět jistě, na čem jste. Dejte mi vědět v komentářích, jestli vás dnešní článek překvapil nebo naopak utvrdil v tom, co jste si mysleli. Tak jako tak doufám, že byl zajímavý a pomohl a na viděnou příště!

Diskuze