Počet zobrazení této stránky: 271

Malý postřeh s nabízením pomoci

Dnes tu mám jen takovou krátkou kuriozitku z mých posledních týdnů. Mnohokrát jsem se zmiňoval, že je velmi zajímavé, kdy mi lidé nabízejí na ulici svou pomoc a kdy mě naopak nechávají být a míjí mě. Na začátku protiepidemických opatření jsem měl nějakou zkušenost, ale v posledních týdnech se trošičku posunula. Jak to tedy v současné chvíli z mého pohledu vypadá?

Ještě před půl rokem mi lidé nabízeli na ulici pomoc docela běžně nehledě na to, čím je zrovna plašili na sociálních sítích a ve zprávách. Jak se ale postupně uvolňují opatření a není už třeba nutné nosit všude zakrytou pusu, trošku se to změnilo. Onehdy jsem stál a čekal na doprovod v centru Prahy. Dokud jsem postával mimo zastávku MHD, neměl jsem roušku ani nic jiného přes pusu a během čtvrt hodiny mě minulo docela dost lidí. Ani jeden se nezastavil, aby se zeptal, jestli nepotřebuji pomoc, přestože jsem měl v ruce bílou hůl. Přirozeně, moji čtenáři už asi vědí, že jsem ji nepotřeboval - vždyť jsem stál a evidentně na někoho nebo něco čekal. Ale jen pro srovnání.

O něco později jsme se s kamarádem dohodli, že se sejdeme u výlezu z metra. Přesunul jsem se asi o sto metrů. Byl jsem už takřka na tramvajové zastávce a kolem chodili lidi do metra a ven. Nasadil jsem si tedy raději respirátor s tím, že přeci jen je tu vyšší frekvence lidí a předpisy to koneckonců nařizují. Během pěti minut jsem měl tři nabídky pomoci, které jsem musel odmítat.

Jistě, tento drobný experiment opomíjí další faktory. Nepochybně bylo u metra asi víc lidí než o ulici vedle. Také jsem nestál jen u nějaké budovy ale nedaleko eskalátorů. I tak mám ale dojem, že zakrytá pusa tak nějak zvýšila ochotu lidí nabídnout mi nějakou pomoc. Nevím jistě, že to bylo jen tím, ale rozhodně mi to tak připadalo. Máte to podobně? Nebo máte za to, že se jen všeobecná panika vrývá už i do podvědomí lidí po tom víc jak roce? Dejte mi vědět a těším se u dalších článků na viděnou příště!

Diskuze