Počet zobrazení této stránky: 251

Návštěva lesní školky a zákeřné otázky malých dětiček

Dnes jsem se rozhodl podělit se s vámi o zážitky z návštěvy lesní školky v Hradci Králové=, kam jsem zavítal jako host, který se má s dětmi pobavit o tom, jaké to je žít bez pomoci zraku. Byl to pro mě nový zážitek a musím říct, že celkem zajímavý. Jak jsem totiž tušil, dětičky byly celkem zvídavé, a přestože jsem byl připraven snad na vše možné, podařilo se jim vymyslet pár originálních otázek.

Tak třeba první z nich byla, jak hraju na schovávanou. Nikdy by mě nenapadlo, že to je hra, kterou z principu tak nějak úplně hrát nemůžu. Ovšem ihned následovala diskuze, jak by se dalo modifikovat hru na schovku i pro nevidomé. Předně jsem upozornil, že jsou samozřejmě i zcela funkční hry - jako třeba na slepou bábu - ale vrátili jsme se ke schovávané. Padla úvaha o rolničkách na ruce, ale málo platné, ty by dosti komplikovaly koncept samotné hry. Nezbylo mi na závěr než uzavřít, že hra na schovávanou je jedna z těch, o kterou jsme ve své původní podobě my nevidomí ochuzení... Ale jen tak na okraj - kdy jste hráli naposled na schovávanou vy?

Další celkem zajímavá otázka zněla: „Jak splachuješ záchod?“ A přestože odpověď celkem přirozeně byla, že splachování jde nasahat, přimělo mě to poněkud rozvést tuto malinko ošemetnou fekální debatu do míst, kde už si nevidomý tak jistý být nemůže. A to je otázka, jak záchod vyštětkovat. Pro dětské účely jsem shrnul, že je třeba zkrátka pečlivě vzít celou mísu, protože není vidět, které místo je vlastně špinavé. Ale jen tak mezi námi: Tak snadné to taky zase není. Pokud totiž v míse je větší kus, celou štětku umažete a je to na h... Ehm, pardon, je to na nic. Proto zejména na cizích záchodech nikdy neuškodí spláchnout vícekrát a být opatrný, jinak štětka nadělá víc škody než užitku. Zkrátka ani takhle jednoduchá činnost se neobejde bez jistého cviku a praxe. Omlouvám se těm, kdo u článku jedí, a pojďme raději od tohoto tématu pryč.

Další série otázek byla už o něco běžnější. Jak jsi o zrak přišel? Vidíš ještě něco? S čím sis nejraději hrál ve školce? Jak jezdíš po městě? Jak trefíš domů? Víc mě ale překvapily znalosti předškoláků. Věděli, k čemu je Braillovo písmo na tlačítkách ve výtahu (ačkoliv neznali přirozeně jeho pojmenování). Věděli, k čemu jsou hmatové dlaždice na chodnících a přirozeně taky to, že prostor kolem sebe osahávám bílou holí. Zkrátka byly to děti zvídavé, ale velmi pozorné a bystré.

Na závěr zbývá snad jen říct, že zážitek ve školce byl naprosto skvělý a trošku jsem dětem záviděl, že se můžou takhle vyřádit i jinak, než jak jsem to v té běžné školce zažil já. Také jsem si vzpomněl na známou Fulghumovu knížku „Vše, co potřebuji znát a vědět, jsem se naučil v mateřské školce“. Nemůžu si pomoct, něco na tom krédu je. Tak jen doufám, že tyhle děti ty informace cestou k dospělosti nepoztrácejí a třeba bude příště snazší i dospělým prezentovat, jak ten náš svět bez zraku vlastně vypadá. Já jsem tedy rozhodně po náhledu do jejich předškolního světa odcházel s úsměvem a obohacený. Mějte se krásně a na viděnou příště!

Diskuze