Počet zobrazení této stránky: 278

Rychlá úvaha o rychlosti chůze

Pravidelní čtenáři nejspíš tuší, o co půjde. Ale kdyby se mi to pořád nedělo, nepíšu o tom. A třeba takto vy uvědomělí získáte nějaký způsob, jak těm nepřemýšlejícím altruistům vysvětlit, jak správně pomáhat, když už tak nutkavě chtějí pomoct člověku s bílou holí.

Samozřejmě mluvím ze zkušenosti z nedávné doby. Spěchal jsem na vlak a svižným krokem se po prvním nástupišti nádraží blížil k zábradlí oddělující perón od vstupu do podchodu, jelikož jsem potřeboval na druhé nástupiště. A náhle mě zase jakýsi... chytrák popadl za batoh. Málem jsem se natáhl, křičel a v první řadě se po něm ohnal holí netuše, zda je to zloděj nebo další z řady natvrdlých dobráků. Takže jistě tušíte, že nepříjemná situace pro všechny zúčastněné. Předně tedy opakuji už tisíckrát řečené: Nikdy nechytejte nečekaně nevidomého a už vůbec ne za tašku nebo batoh!!! Pokud má někdo takto dementní (omluvte to slovo, jenže to nejde říct jinak) nápad, zkuste mu to rozmluvit.

O čem jsem dnes ale hlavně chtěl psát je malá úvaha o rychlosti chůze. Zkuste si představit, že zavřete oči a půjdete po běžné ulici, nástupišti nádraží nebo jiném veřejném místě. Jak byste se asi cítili. Nejistě? V nebezpečí? Nejspíš ano. A právě takhle se nevidomý na neznámých místech někdy cítí (jaké překvapení). Proto v těchto situacích se často zastavuje, ohledává okolí bílou holí, postupuje krok za krokem a nešlápne nikam, kam předtím nesáhl holí.

A teď si představte, že byste se měli se zavřenýma očima rozejít svižným tempem nebo dokonce rozeběhnout. Uděláte to kdekoliv? No asi ne, že. Ovšem pokud byste se zavřenýma očima chodili 24 hodin denně a pravidelně po stejných trasách, budete znát každý hrbol na chodníku. Pak si můžete dovolit zrychlit, protože to tam prostě znáte. Jistě, nečekané překážky jsou i tak rizikem, ale od toho mají nevidomí v ruce hůl i na známých trasách, byť by je jinak možná zvládli i bez ní.

A pointa? Když se nad tím zamyslíte, musí existovat přímá úměra mezi rychlostí chůze nevidomého a jeho znalostí daného místa. Pokud vás tedy předběhne na ulici nebo se z vašeho pohledu řítí nebezpečně rychle, nejspíš ví lépe než vy, jaký schod čeká za dalším rohem. Proto si buďte jistí, že čím rychleji jde, tím spíš vaši pomoc nepotřebuje, ať už to vypadá jakkoliv. Naopak pokud někdo opatrně našlapuje a tápe, možná pomoc ocení a pokud máte čas a náladu, zeptejte se. A jako vždy se pak neurážejte a řiďte se tím, co se od něj dozvíte. Třeba tohle přirovnání a trochu matematická úvaha pomůže vysvětlit vašemu okolí, aby nedělalo takové pitomosti, jakou jsem zažil. Mějte se krásně a na viděnou příště!

Diskuze