Počet zobrazení této stránky: 166

Sportem ku zdraví - Jak cvičit bez zraku

Blíží se jaro a moje kancelářská práce mě dohnala k rozhodnutí začít se trochu pohybovat, takže proč si o tom něco nenapsat i tady na blogu. Jako u všeho ostatního, i tady jsou zrakově handicapovaní v něčem malinko odlišní a v něčem jiném se vůbec neliší.

V dnešní době je pohyb čím dál víc potřeba. Spoustu manuální práce dělají stroje a lidé víc a víc sedí za počítačem. A když nemáte zrak úplně stoprocentní, zpravidla máte na výběr jen omezený počet povolání. A pokud nejste zrovna masér, obvykle se u práce moc nezapotíte, takže trocha pohybu není od věci. V zásadě jsou tady dvě možnosti, jak si zasportovat, když na to tolik nevidíte:

Běžné sporty dostupné všem

Jednou z možností je pustit se do jakéhokoliv sportu, který dělají i vidící. A když píšu "jakéhokoliv", tak to v zásadě také znamená opravdu všechny myslitelné sporty. Běhání, plavání, lyžování, jízda na kole nebo bowling totiž v zásadě nepotřebují tolik úprav, kolik byste možná čekali. Obvykle stačí trasér, který se na cestu vydá s vámi a naviguje vás, případně drží pěkně za gumu, abyste udrželi správnou cestu. Někdy zas pomůže třeba obyčejná tyč, která vám ukáže správný směr, kterým hodit. Mezi vhodné vybavení pak taky patří třeba vesta s varováním, že nevidíte, jelikož okolní jezdce/běžce by mohlo mást, proč si vás někdo vede na provázku nebo by si mohli nesprávně myslet, že se jim vyhnete vy.

Výhodou téhle skupiny je, že si můžete zasportovat s vidící osobou. Vlastně je to ale i hlavní nevýhoda. Bez nich si zkrátka zaběhat nedojdete. Ještě tak možná v bazénu podél okraje si možná trochu zaplavete, ale tím to hasne. I k cyklistice je samozřejmě potřeba dvojkolo a hrát bowling sám se sebou taky není taková legrace. Nicméně pokud máte dobrého parťáka a trochu společného času, alespoň v tom nejste sami, což se hodí.

Speciální sporty pro zrakově postižené

Možná vás už napadlo, jak si takový nevidomý zahraje fotbal nebo hokej. Popravdě, moc ne. Určitě se dá zaexperimentovat na rybníce nebo plácku za domem a užít si trochu legrace, ale pravidelně a plnohodnotně to nebude úplně fungovat. (Ano, máte pravdu, tudíž jsem si s tím slovem "jakýkoliv" trošičku zapřeháněl.) Nicméně zrakově handicapovaní mají v tomto ohledu své náhrady a mnohem širší obzory než vidící jednotlivci. Sporty jako showdown nebo goalbal si totiž vidící lidé nezahrají... resp. zahrát si je můžou, ale spíš to bude zajímavý experiment než pravidelné hraní. Jedná se o sporty vytvořené na míru nevidícím. Goalbal je něco mezi speciálním fotbalem, házenou a "kutálenou". Dva tříčlenné týmy na svých půlkách hřiště podle daných pravidel házejí nebo kutálejí míč s rolničkou uvnitř tak, aby skórovali. Pro naprostou férovost musejí mít všichni hráči masky přes oči, aby nikdo neviděl nic a hrálo se jen po zvuku. Namáhavý sport, u kterého se v zápalu boje samozřejmě někdy nevyhnete srážce s kolegou, ale jedná se o jedinečný zážitek, který si vidící může leda vyzkoušet na různých sportovních dnech Tyflocenter.

Druhý zmiňovaný sport je showdown, neboli aplikovaný stolní tenis. Skutečně něco mezi ping pongem a air hokejem. Nějakou dobu, když jsem bydlel a pracoval v Praze, jsem ho každý týden hrával, a je to zábava. V současnosti nemám bohužel v okolí showdownový stůl, na kterém by šlo hrát. Jedná se totiž o to, že dva hráči na speciálním stole odpalují pálkou dutý míček s malými kuličkami uvnitř tak, aby trefili branku na opačném konci stolu. Stůl má samozřejmě mantinely a hraje se velmi rychle. I zde musejí mít oba hráči masky, aby byla situace vyrovnaná i u těch, kteří mají zbytky zraku.

Existuje ještě skupina sportů, které jsou tak nějak na hraně. Jsou to sporty, které vesměs znáte, ale ve verzi pro zrakově postižené jsou docela hodně upravené. Sem patří třeba zvuková střelba, kdy zaslepený střelec má digitální pistoli o váze a tvaru té obyčejné, míří na terč a ve sluchátkách podle zvuku zjišťuje, jak moc je blízko středu. Laserový výstřel pak určí, jak moc se trefil. Existují zvukové pistole i pušky a v minulé sezóně se u nás dokonce běžel první biatlon pro zrakově postižené.

Je toho zkrátka spoustu, co se dá dělat, i když k tomu obvykle potřebujete vidícího parťáka nebo speciální pomůcky. Je jen škoda, že se mi z Tyfloservisu a Tyflocentra doneslo, že v dnešní době o spoustu sportů nemá nikdo velký zájem. Ovšem to je společenský nedostatek, který se netýká pouze slabozrakých a nevidomých, nýbrž i spousty vidících z nastupujících generací. Pokud vás sporty zaujaly, napište si o samostatné články, další podrobnosti nebo se ptejte. Pokud budu vědět, rád odpovím. Zatím na viděnou příště!

Diskuze

Mates

Hana Zrůstová