Počet zobrazení této stránky: 146

V rytmu hudby - zážitky z plesu

V dnešním příspěvku se budu věnovat jednomu z mých nejmilejších koníčků, tedy tanci. Vždycky mě totiž bavil a minulý víkend jsem se přesvědčil o tom, že slabší zrak rozhodně nemusí být překážkou. Vyrazil jsem totiž v Kolíně s mojí kamarádkou na ples. A rád bych vám tímto zprostředkoval ten zážitek, pokud si nedovedete představit, jak to při mém zraku asi funguje.

Předně se chci omluvit, protože tohle je první článek na blogu popisující nějakou konkrétní událost nebo můj osobní zážitek. jelikož moc neholduji zveřejňování soukromí na internetu, nečekejte je často a ani si od nich neslibujte nějaké osobní podrobnosti. Napadlo mě ale, že v určitých situacích je konkrétní příklad mnohem barvitější na pochopení, než sáhodlouhé teoretizování a vysvětlování. A tak se dnes můžete přes tenhle jinak vcelku obyčejný zážitek dozvědět, jak je to s tím, když někdo s horším zrakem tancuje.

Budu se asi opakovat, ale vlastně je až překvapivé, jak jsem si ples užil jako kdokoliv jiný na něm. Kamarádka, která tam se mnou byla, mě zná už dlouhá léta i z dob, kdy jsem viděl v zásadě normálně. Na moje zhoršující oči si tedy stejně jako já zvykala postupně a troufnu si tvrdit, že jí to ani nepřijde nijak divné. A tak jsem mohl na začátku plesu svou bílou hůlku složit a dát stranou, protože si přeci s tak šikovným doprovodem poradím hravě. A jelikož miluji tanec a přišli jsme nějakou dobu po začátku, vrhli jsme se rovnou na taneční parket.

Teď tedy k tomu, jak to vypadá právě tam. Většinu lidí napadne něco ve stylu: "Jasně, takže to určitě ona vede, že jo?" Chyba lávky. Tanec je skvělá věc a má svá pravidla. A jedno zní, že zkrátka vždycky vede chlap. ...ano, dámy, pokud to tedy umí. A výjimkou nejsou ani chlapi, kteří tak docela nevidí, kde je konec parketu nebo další pár. Ovšem samozřejmě komunikace v páru (a myslím teď tu neverbální) je vzájemná. Pokud se tanečníci znají dobře nebo si jednoduše sednou, funguje to neuvěřitelně dobře. Já už zkrátka z reakcí své taneční partnerky poznám, kdy můžu jít na jednu nebo na druhou stranu. Poznám, která figura nebyla správně nasměrovaná nebo kde jsou další páry. Ono koneckonců, kdo z vás byl na nějakém plese, dá mi za pravdu, že nějaký pár se najde prakticky všude a máte radost, když najdete metr čtvereční na svoje vyžití.

Ať ale zase nepřeháním, jsou určité tance, kde už má kamarádka vedení prakticky přebrala. Tedy polka a valčík. Jeden můj kamarád v tanečních prohlásil, že tyto dva tance jsou jen jiný způsob, jak vyhlásit derby. A vzhledem k této výstižné hlášce je i pro vidící osobu prakticky nemožné projít kolem dokola parketu, aniž byste do někoho vrazili. Takže přestože jsem se snažil, seč to šlo, většina práce v tomto případě byla na mé taneční partnerce. Ale jakmile jsme se pustili do něčeho volnějšího, jivu nebo chachy (to vypadá divně, ale snad se to tak píše), už jsem vše měl pevně v rukou a parádně jsme si to užili.

Detailní popis figur by vás nejspíš nudil. Buď sami tancujete a moc by vám nepřinesl, , nebo by vám naopak neřekl vůbec nic. Takže se zaměřím na jinou zajímavou věc. Společenská událost, jako je ples, mě baví i s ohledem na to moci být gentleman a dbát na etiketu. A právě ta nahrává velmi elegantně osobám s horším zrakem a jejich doprovodu mimo taneční parket. Nastavené rámě nikoho nezarazí a není se tak čemu divit, že vlastně ani nikdo kolem moc nepoznal, že špatně vidím. Snad je možné, že na to, že má partnerka byla pouze kamarádkou, jsme se dotýkali poněkud víc, ale stále nijak nad míru společensky únosnou a méně než některé jiné páry. A když nás pak neznámá slečna u baru pochválila, že se na nás pěkně kouká a že jsme skvěle sehraní, rozhodně nás to potěšilo. Tím spíš, že jsme oba netancovali už dlouhou dobu a že si samozřejmě ani nevšimla, že tak mizerně vidím. A abych byl upřímný, během večera jsem si na to nevzpomněl pořádně ani já sám. Zkrátka mi to skoro přišlo jako v dobách, kdy mi oči fungovaly bez větších potíží.

A na závěr ještě jedna hubornější historka: Lhal bych, kdybych říkal, že jsme za celý večer do nikoho nevrazili. Na tanečním parketu se není čemu divit. Pokud plesy znáte, pochybuji, že vám se to někdy vyhnulo. Příliš mnoho lidí na příliš malém prostoru na to, aby to mohlo fungovat bez kolizí. Ale nic vážnějšího se nestalo. Ovšem jedno faux pas se přeci jen vloudilo během cesty po schodech, když jsme zahnuli za roh zdi. Jelikož jsem šel první a kamarádka nestačila zareagovat, decentně jsem vrazil do nějaké ženy. Vzhledem k mé skoro dvoumetrové výšce to vyšlo náhodou zrovna tak, že můj loket skončil hluboko v jejím dekoltu... Nicméně vše se rychle a bez konfliktů objasnilo a já jsem tímto alespoň mohl nějak zjistit, že bylo skutečně do čeho ten loket zabořit... Taky jak jinak bych si mohl tu nádheru všude kolem vychutnat, když ji pořádně nevidím?

Pokud vás napadají nějaké otázky, chtěli byste víc článků s historkami ze života nebo máte nějaké připomínky, pište do diskuze. Jinak článek i blog určitě sdílejte a já se budu těšit zase příště na viděnou!

Diskuze