Počet zobrazení této stránky: 264

Když se chce student bavit

Nedávno jsem se s někým bavil o současném studiu na střední škole. A věřte nebo ne, připadal jsem si jako důchodce. Wifi, datové připojení, chatování přes messenger a hry na telefonu? Vzpomněl jsem si na svá studentská léta a došlo mi, že jsem k této tématice kdysi napsal jednu povídku. Nelenil jsem a zapátral, takže i vy si ji teď můžete přečíst a zavzpomínat, případně zjistit, jak to alespoň v Kolíně na gymplu chodívalo ještě před osmi lety.

„C1, D3, A2!“ ozvalo se tiše ze čtvrté lavice v prostřední řadě.

„Voda!“

„Ale Nováku! Strategické hry o hodině? Pojď sem ke mně a ukaž mi to,“ zpozoroval studenty najednou profesor češtiny, „co to je? Já myslel, že hrajete lodě.“

„No,… Abych byl upřímnej, pane profesore, tak jo. S jedním detailem – dva rozměry se nám zdály málo, tak hrajeme čtyřrozměrný. V teoretických dimenzích, samozřejmě, ale plně funkční.“

Profesor se podivil: „Co vy si nevymyslíte. Běž si sednout.“

Tomáš se otočil a potichu podotkl: „No, když jsou hodiny pořád stejně nudný, tak zábava musí bejt čím dál lepší…“

„Máš-li nějaké poznámky, můžeš je ventilovat tady u tabule!“ napomenul ho profesor. K jeho údivu se Tomáš otočil, došel před tabuli a začal:

„Vážená třído, vážený pane profesore, dostal jsem za úkol udělat zde malé pojednání o hrách, zábavách a dalších podobných věcech, které si studenti ve škole vymýšlí, aby nějak strávili čas, který by podle jejich názoru jinak strávili nudnou výukou patřičného předmětu. Jelikož je to téma mně velice blízké, rád jsem se chopil této příležitosti, abych inspiroval některé z vás a obeznámil kantory se studijními praktikami většiny žáků.

Abychom to vzali popořadě, snad již od počátku školství se mezi žáky rozmáhají různé hry, počínaje piškvorkami, lodními bitvami a podobnými. Jenže tato zábava nevydrží déle jak měsíc. Tedy záleží samozřejmě na každém jednotlivém člověku, ale většinou rychle omrzí, zejména studenty víceletých cyklů. Někteří žáci ale nezoufají. Vymýšlí různá rozšíření, nová pravidla, nebo dokonce nové hry. Někdy jsou v tomto ohledu dosti úspěšní. Pro příklad si vyberu již zmíněné piškvorky. Může se přidat například nový směr, kterým se dá vytvořit pětice. Třeba diagonála ve tvaru písmene L, stejná jako tah koně v šachu. Nebo lodní bitvy už zašly tak daleko, že se nehrají jen ve třech, ale klidně i ve čtyřech rozměrech. Toto už je dost náročné a dokáže to zabavit mnohem více.

Ale studenti se nebojí zajít ještě dál. Do lavice se například dají umístit šachovnice vystřižené z papíru a na ně též papírové figurky. To umožňuje hraní šachů, dámy nebo halmy víceméně nepozorovaně o téměř jakékoliv hodině. Nezřídka jsou k vidění také plánky na mlýn nebo Backgamon. Jenže o hodině se věřte nebo ne dají hrát i kostky. Jen házení kostkou nahradí tahání papírků, které zamíchá druhý ze dvojice nebo vzorec na kalkulačce správně napsaný s funkcí random. Ničím neobvyklým nejsou samozřejmě ani karty, ale ty jsou většinou přístupné jen studentům v zadních lavicích, neboť jejich ukrytí je velice náročné.

Další možností, jak se dá přečkat hodina, je také už odnepaměti psaní básniček a krátkých povídek. Není příliš nápadné a dá se praktikovat přímo před očima kantora. Tedy alespoň do doby, než si všimne, co dotyčný nebo dotyčná píše. A není k tomu potřeba víc než tužka a papír nebo sešit. A to vše je samozřejmě ve většině hodin dovoleno. I v této oblasti jsou inovace znát. Například básnička nebo povídka se dá klidně psát ve dvojici. Jeden prostě napíše část nebo verš a druhý navazuje. Tyto slohy a básně pak často vedou ke komickým závěrům, které si pak může přečíst někdo další, což je rozhodně také veliký klad této činnosti – totiž může zabavit i více než jen dva lidi.

V neposlední řadě jde také glosovat zápis, vybarvovat ho anebo kreslit do sešitu obrázky či komiksy. Ty se také mohou kreslit ve dvojicích, jako před chvílí zmíněné činnosti. Má to však tu hlavní nevýhodu, že obrázky jsou kantorem poměrně snadno zahlédnutelné. Nicméně který učitel někomu zabaví sešit z předmětu, který právě vykládá? Moc takových nebude. Kreslení je snad jediný obor studentské zábavy, kterého se nedotkla modernizace a zůstal již delší dobu nezměněný. Snad se zde více vymyslet nedá, ale i o tom už by mohl leckdo s úspěchem pochybovat, protože už se občas objevují netradiční styly a techniky.

Je toho ještě mnohem víc, co se dá o hodině provozovat. Namátkou psaní zpráv, surfování na internetu přes mobil, hraní her na mobilu, čtení literatury - a to někdy i povinné četby - dopisování si se spolužáky, svádění sousedky či souseda, učení se na jiný předmět nebo tvorba taháků na další hodiny. Studenti jsou určitě tvorové vynalézaví a když je něco nebaví, rychle si najdou činnost, která je zabaví více než výklad profesora. Rozhodně se nedá říct, že by v tomto ohledu neměli fantazii. A zřejmě tomu bude tak i nadále. Věřím, že i kdyby se dnešní studenti stali učiteli, sami objeví na svých hodinách činnost, kterou jako žáci nezkoušeli. Zkrátka a dobře, jak se říká: ,Vývoj jde kupředu stále.‘

Má někdo nějaké dotazy nebo připomínky?“ Tomáš se rozhlédl po třídě.

Učitel, který si mezitím sedl za katedru, se zhluboka nadechl: „Jedna připomínka: Běž si sednout. Píšu jedna.“

Diskuze